čtvrtek 7. prosince 2017

Mezi světy: V planetáriu s L. Morávkem

Některá focení jsou zcela spontánní. Asi tak bych charakterizovala své úplně první focení s fotografem Lukášem Morávkem. Už na samém začátku bylo úplně jasné, že z naší spolupráce vyleze něco velmi geometrického, výsledek to jen potvrdil.

Proč jsem celou sérii nazvala právě: Mezi světy?

Kdo někdy navštívil planetárium v Brně, ten ví, že jeho vestibul disponuje naprosto dokonalými výjevy pohledu do vesmíru. Celý koncept byl postaven na tom, jak by se asi tvářil cestovatel v čase, který by se dostal o, (zhruba), 100 let do budoucnosti. Tento výjev nám trochu zpestřila právě probíhající Mikulášská pro děti. :) Kvůli tomu jsme sice nemohli prostor využít úplně na maximum, i tak to ale celé dopadlo velmi dobře.

Ačkoliv jsme začali poměrně striktní módní příběh, nakonec to skončilo v úplně jiném stylu. Jak také jinak. Na scéně nechyběly ani mé oblíbené kulaté brýle.

Osobně jsem s výsledkem velmi spokojená, je to totiž opět něco úplně jiného, než na co jsou u mě lidé zvyklí. Dává to tedy nový prostor k dalšímu experimentování.

Ale teď už konec mluvení. Vychutnejte si prostory našeho planetária společně se mnou. :)




A protože nás ta modrá zeď vyloženě inspirovala...



P.S. Původně jsme chtěli fotit venku, ale vzhledem ke sněžení a zledovatělému povrchu jsme to raději nechali být. Ostatně, focení v zimě si ještě letos užiji, minimálně jednou a máte se na co těšit. ;)
P.S.S. Lukáš je hipster a nemá FB stránku. Na jeho další práci se můžete podívat třeba tady: https://www.zonerama.com/lukasmoravek/368647
P.S.S. Moc děkujeme Hvězdárně a planetáriu v Brně za to, že nás nechali fotit ve svých prostorách

úterý 5. prosince 2017

Modelčin pomocník: Jak se vyhnout obtěžování?

Dnešní článek bude opět spadat do témat, které se týkají modelingu. Hned na úvod bych ale ráda řekla, že je možné je použít univerzálně, ať už se aktivně věnujete třeba hudbě, sportu, nebo jen potřebujete vědět, jak nějakou situaci uchopit ve svém osobním životě. Tento článek jsem se rozhodla věnovat obtěžování.

Určitě se shodneme na tom, že obtěžování není vůbec příjemné. Ne vždycky ale přesně víme, co dělat, když už na něj dojde. Nebo jak jednat, aby k němu ideálně vůbec nedošlo.

Často se stává, že modelka odpoví na zajímavě vypadající poptávku, pošle po mailu či po chatu několik svých fotografií a následně zjistí, že byly nějakým způsobem zneužity. V tom lepším případě se jedná o klasické fotky z focení, není ale výjimkou, že do éteru uniknou i ty značně citlivější, u kterých člověk nechce ani domýšlet, kde by mohly skončit.

Jak v tomto případě postupovat? V prvé řadě by měla být samozřejmost si daného člověka maximálně prověřit. Zní nabídka až příliš dobře? Je honorář až povážlivě vysoký? Daná osoba nemá profilovou fotografii a v přátelích nemá buď nikoho, nebo jen velmi pofidérní individua? I když se může zdát, že je těch varovných znaků dost, stále existuje velké množství lidí, které tato skutečnost vůbec netrefí do nosu. Pokud dojde k jakékoliv protiprávní činnosti - například ke zveřejnění citlivých fotek, pak by vaše kroky měly směřovat na policii. 

Určitě ale budete souhlasit, když řeknu, že po vzniknutí problému je poněkud pozdě plakat nad rozlitým mlékem. Proto raději vždy zapojte hlavu dřív, než později.

Mezi další nepříjemné situace, do které se můžete dostat, je neprofesionální chování fotografa. Sice jste se na něčem domluvili, ale styl, kterým se celá věc ubírá, se vám vůbec nezamlouvá. Případně vzduchem létají nepřístojné komentáře.

Jak postupovat v této situaci? Jak se říká: Líná pusa, holé neštěstí. Vadí vám něco? Pak se proti tomu jasně a hlasitě vymezte. I jako modelka, a hlavně jako člověk, máte právo říct svůj názor a hájit své zájmy. Opravdu to tedy neznamená fotit lascivní fotky, pokud to tak nechcete, nebo poslouchat vulgární hlášky, které směřují k jedinému cíli. Nepomáhá to? Pak jednoduše odejděte. Stejně jako v předchozím případě platí: Ověřujte, s kým jdete pracovat. Pokud má někdo pověst notorického škemrala, pak máte dostatek času se rozhodnout, zda to opravdu chcete.

*Pro všechny případy dejte někomu vědět kam jdete a s kým. Případně, kdy máte v plánu se vrátit. Také by vám v kabelce neměl chybět pepřový sprej, pro všechny případy.

Poslední příklad, jak se vyhnout obtěžování, bych ráda demonstrovala na případu: Jsem ráda sexy, ale přílišná pozornost mužů už je mi nepříjemná.

S tímto problémem se setkávám poměrně často u mnoha různých modelek. Tvorba většiny z nich je velmi sexy a provokativní. Nebudu tvrdit, že být sexy a provokativní je špatně, je ale na pováženou, zda když neustále své okolí doslova terorizuji svým tělem a křivkami, spolu s celou řadou náznaků a dvojsmyslů, zda si o to trochu nekoleduji. Můžete si pak tedy stěžovat, že někdo danou tématiku špatně pochopil a jedná se jen o hru, bohužel dost lidí věc může považovat za jasný impulz k vaší kontaktáži.  Ta může být často plná obtěžování za hranicí normálního chování.

Jak tedy postupovat? V tomto případě se můžete pouze zamyslet, co ve svých příznivcích vyvoláváte za reakce. Prodávat kotlety můžete, ale pak počítejte se vším, co daná věc obnáší.


pátek 1. prosince 2017

Vánoce, Vánoce přicházejí...

A máme tu prosinec.

Mám pocit, že tento fakt si lidé začínají uvědomovat někdy poslední týden v listopadu, kdy se ve většině případů rozjede to správné nákupní šílenství. Všichni se stresují, že nemají žádný dárek a ani žádnou inspiraci, čím koho hodlají potěšit. Až na mě. Všechny dárky už mám vyřešené, stačí je pouze zabalit.

Jak to?

Vánoční nálada na mne letos zasedla o dost dřív, konkrétně už někdy v půlce října. Ne snad, že by se po celém bytě od té doby začaly povalovat ozdoby a dekorace, ale když přijde nápad, proč ho nevyužít, dokud přepravní společnosti nehlásají prodloužení termínů dodání a kdy se do obchodů rozběhne drtivá většina populace? Letošní prosinec jsem se tedy rozhodla věnovat výhradně úklidu, balení dárečků a pečení. Dost lidí (nejen) tiše závidí.

To, že se ke mě sváteční atmosféra dostala o něco dříve má také ještě jeden další důvod. Tím důvodem je tento malý kousek historie, který se mi podařilo najít v blízkém obchodě se starožitnostmi.


Jednoho pošmourného říjnového odpoledne jsem se vydala do starožitností. Jen tak, na obhlídku. Nikdy nevíte, zda náhodou nebudete mít štěstí a nenajdete něco opravdu hodnotného. Zamířila jsem k bednám s knihami, (tam, kde jsem v srpnu našla originální knihu z roku 1926), a začala se nořit. Dala jsem se do hovoru s jednou vášnivou knihomolkou, která se nemohla rozhodnout mezi několika tituly. Nic mne nijak zvlášť neupoutalo, snad jen miniaturní knížečka, o velikosti několika málo centimetrů. Zkrátka malý černý deníček bez titulu. 

Po jejím otevření jsem zjistila, že se jedná o malý zpěvník plný koled, a to včetně not. Protože pocházím z hudební rodiny, bylo v ten moment rozhodnuto, že s tímto deníčkem odejdu domů. Trochu mne mrzelo, že na knize nevidím žádný rok vydání, ale i přesto se mnou odešla. Až po důkladnějším domácím listování jsem zjistila, že se jedná o zpěvník z roku 1938, vydaný v Moravské Ostravě. Krom tradičních koled je v něm i mnoho písní, které neznám. Je tedy stále co objevovat.

*Z toho také plyne jedno poučení - ty na první pohled nejvíce nudné knihy jsou často ty nejlepší, po kterých můžete sáhnout. Samozřejmě lze vztáhnout na další oblasti života.

A protože se zdá, že nemám před svátky moc co dělat, rozhodla jsem se také zapojit do projektu Ježíškova vnoučata, který pomáhá plnit přání opuštěným seniorům. Myslím si totiž, že člověk by o Vánocích neměl myslet pouze na sebe a své nejbližší. Takže čekám, kdy můj dárek dorazí na místo určení a jakou udělá radost. :)

A co vy? Jak si užíváte tohle předsváteční šílenství?

P.S. Už asi dva měsíce mi v obýváku stojí adventní kalendář. Tak nějak jsem se rozhodla, že ode dneška až do Vánoc otevřu jedno okénko s čokoládou prostřednictvím Insta stories. Tak vám to třeba rychle uteče společně se mnou. :) 
P.S.S. Pokud chcete být u toho, sledujte mě na @catherinexblackxmodel :))

A protože teď už můžu....


Nevím jak vy, ale tohle jsou jedny z mých nejoblíbenějších koled, které se u nás poslouchají už někdy od roku 2000. :)

sobota 11. listopadu 2017

Jaké bylo natáčení Labyrintu 3?

Určitě jste si všimli, že od posledního článku uběhl nějaký ten týden. Ten, kdo mne sleduje/čte pravidelně tuší, že to ticho mělo velmi dobrý důvod. Během posledního týdne jsem se totiž plně věnovala natáčení již třetí série kriminálního seriálu Labyrint, který mnoho z vás bude znát z televizních obrazovek.

To, že se budu natáčení účastnit, jsem věděla zhruba měsíc dopředu. Jako již tradičně jsem se několik týdnů před samotným natáčením zastavila v ateliéru ČT, kde proběhla kostýmová zkouška. A jakou roli jsem zastala? Zdravotní sestru na psychiatrii.

Ačkoliv nemocnice funguje pro úplně jiné účely a má uniforma je uniformou fiktivní nemocnice, velká část pacientů i personálu mne považovala za plnohodnotnou sestru. :)

Natáčení jsem se účastnila hned několik dní a mám za sebou 9 natočených scén. A i když se nejednalo o nic velkého, v areálu psychiatrie mne uvidíte dost často. :)

Jak bych popsala celé natáčení? 

Začala bych tím, že nás auto ČT nabralo na sjednaném místě a vyrazili jsme směrem Tišnov. Jako areál psychiatrie výborně posloužily prostory místní nemocnice, jejíž hlavní budova pochází z roku 1900. Jedná se vlastně o takový zámeček s přilehlým parčíkem. 

Krásný park nemocnice s kapličkou jsem bohužel nezdokumentovala, a to převážně kvůli probíhajícímu natáčení.

Při prvním nástupu na plac nás štáb navedl, abychom se schovali do vyhřívaného stanu, ke kterému byl přístup za rohem. Jako první nás ovšem uvítala...


Jakmile jsme se trochu rozkoukali, šli jsme se převléct do svých úborů. Pacienti si vystačili s oblečením ze své skříně, personál se odebral do převlékárny. Následně jsme všichni zamířili do maskérny, kterou je úplně nejvíc boží karavan pod sluncem. :) 

Jen pro představu: Jedná se o dlouhý karavan, jehož součástí je několik míst pro tvorbu účesů a vizáže, celá převlékárna i se skladem oblečení, pračka, sušička a dokonce i kadeřnické stanoviště s umývárnou hlavy. Vše je úplně dokonale poskládáno tak, že nikomu nic nepřebývá, ani nepřekáží. Podobně bych se mohla rozepsat o vozu cateringu, který v sobě ukrývá úplně kompletní kuchyň.

Při usazení do křesla maskéra mi Maťo, (se kterým jsem se stačila rychle spřátelit), pouze upravil vlasy do klasického culíku. Na dotaz, jak to bude celý týden s líčením pouze konstatoval, že zcela odlíčené je to perfektní. A tak to bylo celý týden, až tedy na trochu pudru na nose.

Z celého natáčení jsem měla ze samého začátku trochu smíšené pocity, protože jsem si nebyla jistá, co přesně budu jako sestra s pacienty dělat. Nakonec se mé obavy ukázaly jako zcela liché, obvykle jsem procházela po chodbě, nesla lejstra, pomáhala starším lidem či dělala dozor při práci. :) Takže - žádná brutální léčba elektřinou nebo boj s pacienty se nekonal. Obdobně na tom byla i kolegyně. 


Během natáčení byly asi nejnáročnější scény na zahradě, které mnohdy trvaly i dvě hodiny. Mrznout v plastových botičkách a v uniformě tedy nebyl vůbec žádný med. Ale zvládli jsme to všichni - včetně chovanců v pyžamech.

Za celé natáčení jsem také potkala mnoho zajímavých lidí, včetně herců, jakým je třeba pan Langmajer, Brousek, paní Vlasáková, Freimanová nebo Žilková. Osobně mohu říci jen: ačkoliv je zajímavé tyto osobnosti potkat v normálním životě, nakonec zjistíte, že jsou to také jenom lidé. 

Nakonec nesmí chybět fotka s režisérem celého seriálu, Jiřím Strachem, který má na kontě režii obou dílů pohádky Anděl páně, a kterému děkuji za super přání k mým 24. narozeninám, které jsem strávila na place. :)


To je z celého natáčení zatím všechno. Doufám, že se vám tahle mini reportáž líbila a jsem zvědavá, zda spolu se mnou budete na celou 3. sérii koukat taky, (samozřejmě, až vyjde).

P.S. Film Můj strýček Archimedes, který jsem natáčela v první polovině minulého roku, by měl být v televizi 9.1. 2018. :)






neděle 22. října 2017

Podzim a film Noir: Focení s Adda Adowicz

Také máte rádi filmy s Noir tématikou? Já tedy rozhodně ano. Ponuré prostředí, mnoho špinavých tajemství, dramatická zápletka a žena, která svou krásou a charismatem mnohdy přivede muže na pokraj smrti. A to vše v odstínech černé a bílé. 

Tak trochu se filmu Noir přiblížilo i jedno z mých posledních focení, které má na svědomí Adda Addowicz. Zajímavostí rozhodně bylo i to, že celá série vyšla v posledních několika minutách světla jednoho pátečního podvečera. Než jsem se dostala domů, ulice už zahalila tma.
Díky tomu se nám podařilo na fotky dostat velmi dramatickou oblohu, která snímkům dodává tu správně temnou atmosféru. A to i když slunce svítilo, ptáčci zpívali a bylo nádherných 20°C.

A co nakonec z celého focení vzniklo? My jsme tomu dali pracovní název: Anglická lady jde přes pole, (za kterým se ve skutečnosti nachází železniční most a opravdu rušná čtyřproudová silnice, která se klikatí mezi sídlištěm a továrnami), na své odlehlé sídlo, kde má v plánu někoho zavraždit. Třeba v mučírně. Zároveň ale fotkám nelze upřít jistý módní ráz.

Focení mě bavilo. V jistém smyslu se jednalo i o experiment, kolik toho dokážeme vymáčknout z průměrného soumraku a zda budou fotografie vůbec použitelné.

Foto & úprava: Adda Adowicz

Foto & úprava: Adda Adowicz

Foto & úprava: Adda Adowicz

Foto & úprava: Adda Adowicz





neděle 15. října 2017

Kadeřník: Malá/velká proměna

Jak jsem již avizovala několik týdnů zpátky, přišel konečně čas na onen slibovaný kadeřnický článek, ve kterém vám povím něco o malé/velké proměně, kterou prodělaly mé vlasy.

Hned v úvodu bych chtěla říct, že o vlasy jsem se vždy starala sama, protože skoro každá máme pocit, že obarvit si vlasy doma není tak těžké. I s jejich délkou jsem byla spokojená, minimálně do doby, než na mě začaly koukat nevzhledné roztřepené konce.

Hair Studio Smaragd najdete na ulici Roosveltova v Brně, přímo mezi Mahenovým a Janáčkovým divadlem. Na kontě mají třeba styling vlasů na módní přehlídce Beaty Rajské.

Náhoda tomu chtěla a osud mne zavedl do malého, ale za to velmi útulného kadeřnictví, kolem kterého jsem pravidelně několik let jezdila MHD. Proběhla první konzultace, kdy jsme se pobavili o mé konkrétní představě, jak by vlasy měly vypadat a domluvili si termín první návštěvy.

Abraka Dabra - a zjeví se před vámi káva.

Hned po příchodu mi kadeřnice Sylvie uvařila kávu a konzultovala se mnou celý průběh úpravy vlasů. Udělali jsme pár fotek před barvením a stříháním a odebraly jsme se do umývárny, kde se mé vlasy podrobily náležité přípravě na celkovou proměnu. Během umývání vlasů jsme se Sylvií probraly způsob mé péče o vlasy, jsem totiž majitelkou citlivé a problematické pokožky hlavy. 

Následně jsme se daly do rozsáhlého barvení, kdy jsem klasickou barvu z drogerie vyměnila za barvu Cellophanes, která spadá pod kosmetiku Sebastian, ale my ji známe spíše pod pojmem Wella Professional. Tato barva, na rozdíl od barev z drogerie, neobsahuje peroxid ani amoniak, což znamená, že se nezažere do vlasů a nepředstavuje pro jejich strukturu takovou zátěž. (Už jste si někdy barvily vlasy černou barvou z drogerie? Pak určitě víte, jaké peklo je pak tu barvu sundat dolů. Vlastní zkušenost.)



Nakonec mi Sylvie vlasy zabalila do sexy černé koupací čepice a posadila mne na 35 minut pod sušák, kde jsem se zabavila čtením časopisů, které mi na požádání velmi ochotně přinesla.

Následovalo další umývání vlasů v umývárně a konečně jsme přistoupily k jejich stříhání. Už na samém začátku jsme se domluvily, že vlasy zkrátíme zhruba o 10 centimetrů, protože mé konečky už časy své největší slávy zažily, (což uvidíte v úplném závěru článku). Někdo si možná řekne, že je to poměrně hodně, na druhou stranu - má opravdu nějaký dobrý důvod si nechávat něco, co nevypadá dobře?

Sylvie není jen šikovná kadeřnice, ale taky vizážistka. Na její práci můžete mrknout zde: https://www.facebook.com/SylvieKluweHair/

Jak můžete vidět, finální barva, kterou pro mne Sylvie zvolila se skoro vůbec neliší od barvy, na kterou jsem byla zvyklá do teď, což mne velmi potěšilo, protože jsem s tímto odstínem byla velmi spokojená. Další drobnou změnou byla lehce posunutá pěšinka směrem na střed hlavy, kterou jsem se rozhodla průběžně střídat s tou na boku hlavy. 

A jelikož jste už určitě zvědavé, jak to nakonec dopadlo, zde vám přikládám fotografie finálního účesu. Osobně bych řekla: Je to skoro stejné, ale i přesto v něčem jiné.



Na tento článek jsem si zcela záměrně vzala trochu delší čas, protože jsem chtěla přidat i běžnou uživatelskou zkušenost při úpravě vlasů bez zásahu kadeřníka. Takže, jaký je můj verdikt?

Klady: Vlasy jsou po návštěvě kadeřnického salonu v mnohem lepší kondici,nejen tedy proto, že jsem se zbavila roztřepených konečků, ale také proto, že vypadají mnohem více upraveně. Vlasy se po aplikaci barvy lesknou a vymývají se do hezkého zrzavého odstínu, oproti barvě z drogerie, která měla tendenci rychle blednout a vymývat se do blond. Po 2 umytích jsem stále intenzivně zrzavá po celé hlavě. 

Zápor: Protože barva neobsahuje peroxid ani amoniak, při mírném zapocení v práci či volném čase vám může lehce zabarvit límeček trička nebo košile. Nemůžu ale tvrdit, že je to výrobní vada, protože lze předpokládat, že pokud se barva do vlasů nezažere, bude mít tendenci tohle dělat. Je to tedy spíše informace, pokud se rozhodnete barvu vyzkoušet. Dodávám, že barva jde jednoduše vyprat.

A protože vám to určitě nedá, nakonec přikládám hororovou fotografii toho, jak mé vlasy vypadaly, když jsem usedla do kadeřnického křesla. Jak vidíte, vyživující barva dokázala zkrotit i mé hojně dorůstající vlasy, (se kterými je to často boj, ale kterým vděčím za bujnou hřívu).


Na úplný konec bych moc ráda poděkovala Hair Studiu Smaragd za to, že mne nechali celý proces barvení i stříhání dokumentovat za plného provozu. 

Pokud byste také zvažovaly návštěvu tohoto salonu, více informací o jeho historii a službách se dozvíte na webových stránkách http://studiosmaragd.cz.



pátek 13. října 2017

Myslíme na druhé: Dobročinnost

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat něčemu, co nás mnohdy až tak moc nestojí, ale zároveň tím můžeme trochu vylepšit svět kolem nás, (včetně tolik diskutované osobní karmy). Povím vám něco málo o dobročinnosti a o tom, jak se v ní sama angažuji.

Nad tímto tématem jsem meditovala už poměrně dlouhou dobu, ale dnes konečně přišel čas, abych se jím zabývala o něco více. A to i přesto, že tohle téma bude asi mnoho z vás považovat za nemoderní, nebo dokonce jen jako důsledek nějaké módní vlny, kdy se všichni snaží dělat hezčí, než skutečně jsou.

Znáte ten moment před Vánoci, kdy se všude rozlívá zvláštní atmosféra, která nás pudí, abychom udělali radost blízkým a možná i někomu, koho vůbec neznáme? Takové pocity jsem měla v posledních letech poměrně dost často. Bohužel, nikdy mi nevyšel čas na to, abych svůj záměr zrealizovala.

Jak to také tak obvykle bývá, v průběhu let jsem se snažila rozprodat části šatníku, které, ač stále v dobrém stavu, nějak neodpovídaly tomu, co bych byla ještě schopná a ochotná nosit. Vystavila jsem velké množství oblečení na síť ,(za velmi příznivé ceny), a čekala. Dny se měnily v měsíce a i přesto, že jsem se některých kousků opravdu zbavila, více převažovalo těch, kde někomu bylo za těžko dát doslova pár korun - třeba za téměř nenošené značkové tričko. Když už se situace s dotazem na snížení už tak nízké ceny opakovala, řekla jsem si, že toho mám už tak akorát dost.

Vyprázdnila jsem obsah šatníku a rozhodla se pro drastickou selekci, po které zbyly tři hromádky: budu nosit, nebudu nosit a nosit už se to nedá, nebudu nosit a dám to pryč. Tak se mi úplně poprvé podařilo vytřídit zhruba 5 kilo oblečení, které do té doby leželo opomíjené ladem. A protože jsem ho nechtěla házet jen tak do popelnice, rozhodla jsem se trochu poohlédnout po nejrůznějších kontejnerech na oblečení. Úplnou náhodou se mi podařilo narazit na charitativní organizaci, která posbírané oblečení prodává za symbolické částky v bazarech a zároveň dává práci lidem, kteří o práci stojí, ale kteří z nějakého důvodu neuspěli jinde.

Už v momentě, kdy oblečení, které jsem důkladně zabalila do pytle, (znáte to, někteří rádi do těchto kontejnerů vhazují i to, co do nich vůbec nepatří), a vhodila dovnitř, cítila dobrý pocit. Tento proces jsem opakovala v průběhu času ještě dvakrát, (zdravím 12 kg svého oblečení, ať už je kde chce). 

Proč si myslím, že má tahle věc smysl? 

Hodně lidí má tendenci "syslit" přebytečné množství věcí. Často jsou to věci, které už stejně nosit nebudou a zbytečně zapadají prachem. Mnoho lidí si svých věcí často ani neváží. Vzdát se vlastních věcí bez vidiny zisku není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Na druhou stranu ten pocit, že takto můžete pomoci někomu méně šťastnému, za to určitě stojí. A co je nejlepší? Můžete takto pomáhat po celý rok.

sobota 7. října 2017

Když ano střídá ne: Souhlas ke zveřejnění fotografií

Po delší úvaze o tom, které z témat modelingu by se hodilo k samostatnému zpracování jsem se rozhodla zabrousit do trochu temnějších vod. Dnes se totiž budu věnovat zcela a konkrétnímu tématu, kterým je souhlas a celkový proces při zveřejnění pořízených fotografií.


V této situaci se ocitají jak modelky, tak fotografové. Bohužel, nelze říci, že nějak ojediněle. Fotograf zadá poptávku na projekt a přihlásí se mu modelka, která aktivně souhlasí. Focení proběhne zcela bez problému, fotky se vydařily přesně jak mají. Tak kde je tedy problém? Proč nelze ten fantastický výsledek, na kterém oba tolik pracovali, vystavit veřejnosti k obdivu?

Protože model si to rozmyslel. 

Jak já sama vždy říkám sobě i ostatním - vždy si dobře rozmyslete, do čeho chcete jít a do čeho už raději ne. To, co se vám ze začátku může zdát jako výborný nápad pak mohou začít nahlodávat myšlenky jako: ,,A co když to uvidí přítel?''. Do slova přítel si můžete dosadit své vlastní slovo, kterým může být například také zaměstnavatel, rodiče, děti nebo příliš aktivní personalista ve firmě, kde se hlásíte o práci. Pak totiž lze předejít situaci, kdy hodiny na něčem usilovně pracuje několik lidí a výsledek si nakonec nemůže dát do portfolia nikdo. V tom horším případě se fotograf s vaším ne tak jednoduše nesmíří a fotky i přes váš protest vystaví někde, kde o tom vy rozhodně nebudete vědět.

Pokud i tak chcete mít nějakou zajímavou fotku do svého alba, případně pro přítele/manžela, raději si za focení zaplaťte. Jedině pak budete mít jistotu, že fotografie neuvidí nikdo, kdo je vidět nemá.

Aby to však nebylo jen o modelech a modelkách, musím dodat, že tímto problémem trpí i druhá strana.

Model či modelka přijedou na focení, pečlivě se na něj nachystají, hodiny pózují a výsledné fotografie nakonec nikde. Nejhorší je, že fotografka či fotograf přestanou komunikovat a systematicky se vyhýbají jakékoliv uspokojující odpovědi na vaše otázky. Mezi nejčastější vysvětlení patří věty typu: Fotky nevyšly, nelíbí se a prostě je to celé na pytel.

To, že se fotografie nakonec i přes veškerou snahu nepodaří se občas stává. Pokud je ale fotograf opravdový profesionál, měl by buď samotné focení přerušit s tím, že to celé jaksi nevychází dle představ, případně by měl nabídnout jiné focení jako náhradu. Rozhodně ale není fér tvářit se, že vše je naprosto v pořádku a pak se odmlčet. Na věky věků.


neděle 1. října 2017

Podzimní novinky: Je libo pralinku? A další kratochvíle

Další měsíc je zdárně za námi a já si uvědomila, že už je to poměrně doba, co jsem napsala nějaký článek, který by nějakým způsobem reflektoval novinky a zajímavosti v mém normálním životě. I když po té fotografické stránce to nijak zajímavé nebylo, (aneb věčný problém nedostatku času), stále je tu dost věcí, o kterých se vyplatí mluvit.

Jako první bych ráda zmínila, že jsem se rozhodla pokořit tajemství výroby čokoládových bonbónů. Ani nevím, jak mne tato touha vůbec přepadla, ale najednou se tato poněkud méně obvyklá kratochvíle stala mým zájmem číslo 1. Můžeme to přisuzovat snad tomu, že krev není voda a probudilo se volání genů po dědovi cukráři.

A jak to dopadlo....?

Není nad ten pocit uspokojení, když to nakonec zvládnete.

Myslím, že nebudu nijak daleko od pravdy když řeknu, že to byl trochu boj. Můj úplně první pokus o vytvoření pralinek dopadl konstatováním, že jsem pouze změnila tvar čokolády, proto jsem se rozhodla tento zlý jazyk umlčet a dokázat, že dokáži udělat opravdovou a plnohodnotnou pralinku.

Proto jsem sáhla po rodinném pokladu - cukrářské knize z roku 1923 a začala zkoumat, jak že to ti mistři cukráři vlastně dělají. To vše jsem proložila sledováním několika návodů na YouTube.

Osud tomu tak chtěl a pokus číslo 2 nedopadl vůbec podle mých představ. Sice jsem objevila výrobu úžasné a super chutné ganache, která může sloužit jako výborná náplň bonbónů, nebo jako potah na dort, ale už se vůbec tak dobře nehodí jako skořápka pro bonbón. Prostě proto, že nikdy dokonale neztuhne. Což jsem samozřejmě zjistila až když už byly pralinky v lednici a ne a ne ztuhnout. :)

Ani tak jsem to nevzdala a rozhodla jsem se tento úkol pokořit na pokus číslo 3. A víte co? Nakonec se to povedlo. Výsledek mého snažení si můžete poměrně detailně prohlédnout výše. Celá akce trvala ani ne hodinu a dnes už vím, že tento základní postup mohu začít pomalu vylepšovat.

Kabelka se drží za sametové ucho, které je schované uvnitř.

Jako další novinku za minulý měsíc mám tuto nádhernou kabelku, která se stala jedním z nejzajímavějších kousků v celém mém šatníku. Mohla bych také dodat, že během minulého měsíce si ke mě našla cestu i halenka z kolekce Heidi Klum a nové kozačky, ale myslím, že ve stínu této krásky je nechám úplně klidně spát.

Velmi podobnou kabelku jsem měla na módní přehlídce Starého světa v Rejvízu, kdy jsem se proměnila v poctivou Flapper Girl z 20. let, a od té doby jsem po ní velmi toužila. Jakmile jsem tedy spatřila tento kousek, bylo mi jasné, že ho zkrátka a dobře musím mít.


Mé nadšení bude, (asi), sdílet každý, kdo miluje věci ve stylu Haute Couture - zlaté a stříbrné vyšívání na černém sametu je umístěno po celé ploše kabelky. Ke všemu je k vidění i velké množství kamenů a korálků. Prostě nádhera.

Nejvíce mne zaujala pleťová voda a balzám pro krásnou pleť. A protože jsem asi jediná v rodině, kterou nijak netrápí kvalita vlasů, rozhodla jsem se lví hřívu darovat těm méně šťastným.

Nakonec bych ráda řekla něco o tom, jak jsem se letos nachomýtla k natáčení propagačního spotu pro jednu českou značku kosmetiky, i když více se o tom rozepíšu, jakmile bude hotový výsledek celého našeho snažení. A že jsem na něj pořádně zvědavá. :)

Znáte takové ty dny, kdy nemáte vůbec žádné plány, mimo dohnání několika restů, a úplně náhodou se dozvíte, že máte možnost si zahrát v reklamě? Kdo mě zná, ví, že to je věc, které nedokážu odolat. A tak jsem se na jedno odpoledne stala podzimní vílou pro značku přírodní kosmetiky Álma Linné, která sídlí v Hořicích. A až to bude, můžete se těšit na opravdu zajímavé vyprávění z natáčení.

Jako odměnu za odvedenou práci jsem si mohla vybrat několik jejich produktů, takže určitě můžete, (snad brzy), očekávat recenzi značky, kterou dle mého názoru zatím mnoho lidí nezná, (včetně mě do dne natáčení.) Tedy - mimo šamponu s melasou, který poputuje k sestře. :) 

To by bylo zatím pro dnešek vše. Už teď vám ale mohu prozradit, že krom reportáže z natáčení se můžete těšit na velkou kupu recenzí olejů Renovality, (tímto je zdravím a velmi děkuji za opravdu štědrou nadílku), a na reportáž, kde mé vlasy prodělají velkou změnu. 

Mezi tím budu přemýšlet, jaké téma ze světa focení a modelingu mne pálí natolik, abych mu věnovala další z článků. Pokud vás zajímá něco zcela konkrétního, určitě dejte vědět do komentářů.



neděle 17. září 2017

Jaká matka, taká Katka: Moringový olej Renovality

Dnešní den je poněkud deštivý a proto jsem se rozhodla ho vylepšit tím, že se budu věnovat recenzi moringového oleje od české značky Renovality, která zaujme místo po recenzi šípkového oleje a najdete ji zde

Hned na úvod musím říci, že jsem o existenci něčeho, čemu se říká Moringa, neměla nejmenšího tušení. A protože nás bude určitě více, řeknu vám, že se jedná o strom, který roste převážně v Indii, na Arabském poloostrově a v Africe. Krom toho, že se používá v kosmetickém průmyslu, některé druhy slouží k výrobě doplňků stravy, a to hlavně díky velkému množství prospěšných látek.

Tento olej, ale i mnoho dalších můžete zakoupit na stránkách http://www.renovality.cz

Znělo to zajímavě a tak jsem si řekla, že tento zázrak vyzkouším. A aby to bylo zase něco trochu jiného, požádala jsem svoji drahou maminku, aby olej otestovala společně se mnou.

Na rozdíl od šípkového oleje má tento olej mnohem ostřejší vůni. Mám orientální a kořeněné tóny ráda, ale je pravda, že na tuto jsem si musela chvilku zvykat. Nejedná se o žádný nepříjemný zápach či něco, co by se nedalo snést. Faktem ale je, že je tato vůně úplně jiná než cokoliv, s čím máte šanci se v běžném životě setkat. Dnes, po více jak měsíci používání mohu říci, že už specifickou vůni oleje vůbec nevnímám.

Já i mamka jsme testovaly olej zhruba měsíc a následně jsme se poradily o jeho příznivých účincích.

Má zkušenost:

Olej jsem na tvář nanášela ráno i večer, úplně stejným způsobem, jako olej šípkový. Po předchozí zkušenosti jsem se nebála, že bych měla ráno problém s nanesením make-upu. Vše drželo stejně perfektně a na tváři se nedělaly nepříjemné cucky, (tak, jako se to často děje u některých krémů). Pleť byla krásně vyživená a hydratovaná.  

Velkou výhodou tohoto oleje je to, že pomáhá uzdravovat pleť, což potěší všechny, které trápí rozdílné pigmenty ve tváři, zarudnutí pokožky, akné nebo kožní problémy.

Zodpovědně sama za sebe musím říci, že pokud se mi udělalo akné a pleť byla zarudlá, zhruba po dvou až třech dnech nejdéle, se po aplikaci pleť vrátila do původního stavu. Mohu tedy potvrdit, že tento efekt opravdu funguje a nejedná se o plané sliby.

Na vlasy jsem tento olej zatím nezkoušela, ale určitě to mám do budoucna v plánu.

Zkušenost na zralé pleti

Má maminka je zástupkyní žen 40+, kterou velmi trápila mastná pleť na T zóně a nepříjemné akné. Zároveň s věkem je zcela běžná menší elasticita pleti a fakt, že kůže sama o sobě už nezvládne zářit tak, jako tomu bylo dříve.

Po dlouhodobější aplikaci oleje byla mamka mile překvapena tím, že se stav její problematické pleti zásadně zlepšil - akné zmizelo a přestalo se vytvářet nové. Zároveň získala větší jas a pružnost. Pleť se celkově hezky ozdravila a navrátil se jí mladistvější vzhled.

Hodnocení mé mamky je tedy velmi kladné a jen čeká, kdy ji zásobím dalším vzorkem. :)

Celkové hodnocení

Za nás obě tedy mohu tento olej vřele doporučit všem, které trápí problematická pleť se sklony k akné, případně všem, které trápí kožní problémy a nerovnoměrná pigmentace na tváři. Olej si s ní velmi dobře poradí a udělá vaší pokožce dobře. Pro účinek na celé tělo můžete několik kapek nakapat do večerní koupele a nechat se jen tak hýčkat. 

Moringový olej velmi doporučuji i zralým ženám.

Příště se můžete těšit na recenzi arganového oleje stejné značky. :)