neděle 25. února 2018

Allt bra: Co mi dala Skandinávie?

Málokdo ví, že jsem vystudovaná Skandinavistka. S touto informací se pojí trochu víc, než jen čtení knížek od Astrid Lindgren, nebo poslech hitů od ABBY. V době, kdy je severská kultura tak populární, jsem se musela zamyslet nad tím, jak sever ovlivnil můj přístup k věcem a to, kam v životě směřuji.

Takže, jdeme na to.

Stockholm, Gamla Stan 2014. (C) Catherine Black

Prakticky pokaždé, když vyslovím obor svých vysokoškolských studií, mi někdo položí otázku: ,,Proč zrovna Skandinávie?''

A já se vždy pouze pousměji a vzpomenu si, že za ty začátky skutečně mohla Astrid, protože se mi hojné množství jejích knih dostalo do ruky už v době, kdy jsem se sotva naučila číst. Ještě teď si čas od času ráda přečtu Děti z Bullerbynu, nebo méně známou Lottu z Rošťácké uličky. Moji rodiče milovali ABBU a jejich písničky jsem už ve druhé třídě uměla prakticky nazpaměť. V té době by mě asi v životě nenapadlo, kam mě tyhle střípky z dětství jednou přivedou.

O mnoho let později už jsem se šrotila na přijímací zkoušky Skandinávských studií na katedře Germanistiky, nordistiky a nederlandistiky na FFMU. Už při prezentaci oboru na dni otevřených dveří jsem věděla, že je to přesně to místo, kam patřím. (Někteří mě se smíchem obviňují, že jsem svoji duši prodala za sušenky, které jsme během prezentace degustovali.)

Za dobu, kdy jsem byla se severskou kulturou a jazykem v denním kontaktu, jsem si osvojila spoustu zajímavých věcí.

Jazyk: Bylo by velmi nemoudré ho nedat hned na první místo. Švédština mě intenzivně provázela životem po tři dlouhé roky a vůbec nelituji toho, že jsem se do ní pustila. Je trochu škoda, že nemám přístup ke knihám v originále, (i když - knihovna naší katedry nikdy nespí), ale i tak se alespoň snažím o pravidelné sledování zpráv a filmů, (když zrovna nekomunikuji s přáteli). Dnes ráda vzpomínám, že před nástupem do školy jsem věděla maximálně to, jak se řekne mrkev. (Pokud by vás to zajímalo, tak mrkev se ve švédštině řekne morot, foneticky mú:rút)

Lidé: Zjistila jsem, že seveřané vůbec nejsou tak depresivní, jak si o nich každý myslí. Všichni Švédi, se kterými jsem se kdy setkala, byli naopak velmi milí a přátelští. Také bych si přála, aby i u nás bylo tolik pozitivních a příjemných lidí. 

Kultura: Severská kultura je opravdu bohatá, během studií jsme se věnovali podrobně všem zemím. Přijde mi fascinující, jak si každý národ zakládá na úplně odlišných věcech, ačkoliv mají k sobě všichni neskutečně blízko. Na Islandu stále jedou starověké Ságy, Dánsko miluje produkci detektivních seriálů, Švédsko zase hltá svoji královskou rodinu. Všichni dohromady milují pohyb v přírodě, jídlo, hudbu a posezení s přáteli.

A také všechny pojí špatná dostupnost alkoholu. Ještě dnes si pamatuji, že si někteří při návštěvě Brna v obchodě fotili regály s alkoholem a hořce plakali, proč to tak nefunguje i u nich doma.

Cestování: Nelze nezmínit i četné cestování po Švédsku. Zásahem osudu jsem měla tu čest projet si poměrně velký kus této země a párkrát se plavit po Baltu. Pokud nevíte, kam zamířit na další výlet či dovolenou, můžu vám vřele doporučit návštěvu Stockholmu a Uppsaly, (ve které se mj. nachází mohyly vikingů, starověký skanzen a monumentální katedrála Domkyrka). 

Dlouho jsem tam nebyla, ale cítím, že už mě opět svrbí prstíčky a brzy se pustím do objevování nových míst. Na mém seznamu se aktuálně nachází: vidět polární záři a zažít polární den, kdy slunce nezapadne za obzor. (Polární noc už mám zdárně za sebou.)

Fika: Kdo neví, co je fika, (čti fíka), ten neví, o co přichází. Dá se říct, že je to takový ekvivalent čaje o páté. Kdykoliv během dne si každý Švéd udělá několik minut času, aby si odpočinul od práce, posadí se k hrnku s kávou, ke které přihodí nějakou tu kanelbullu, (tj. skořicového šneka), sendvič s koprem a lososem nebo jinou chuťovku, a nic nedělá. Povolená je pouze přátelská konverzace s dalšími lidmi. Osobně si myslím, že je to dobrý způsob, jak obnovit síly a utužit vztahy v práci i v rodině. 

Na fiku Švédům ani mě nesahejte, je posvátná.

Lagom: Ačkoliv se slovo lagom v dnešní době přetřásá poměrně často, najde se stále dost lidí, kteří nevědí, co toto slovo znamená. Když je něco lagom, není toho ani málo, ani moc. Je to taková alternativa našeho: tak akorát. Jeho výhodou je, že se dá aplikovat téměř na cokoliv - lagom můžete jíst, lagom se můžete oblékat a tak podobně. Člověk začne více přemýšlet o věcech, které dělá a myslím, že může i přispět k lepšímu životnímu stylu.

Tohle je poměrně základní výčet toho, co mi Skandinávie dala. Bylo by toho samozřejmě mnohem víc. Díky svým studiím bych se pravděpodobně nikdy nedostala ke hraní divadla a nikdy bych nezažila ten pocit, kdy po odehraném představení ke mě běží davy mladých Švédů, aby mi pogratulovali k výkonu. Nikdy bych se neinspirovala určitým duševním minimalismem, který člověka ponouká některé věci zkrátka neřešit. A nikdy bych si neodvezla spoustu úžasných vzpomínek a zážitků.

A na závěr si dáme jednoho Håkona. 


P.S. A já se teď vrátím ke čtení Islandské detektivky.

čtvrtek 22. února 2018

Na kávičku do města: Focení s L. Puchrikem

Určitě znáte ty dny, kdy je zatažená obloha, studeně fouká a kdyby to šlo, vůbec byste nevystrčili nos z domu. (Jeden takový den tu máme zrovna dnes.)

Jelikož ale fotografický svět nikdy nespí, rozhodla jsem se svoji nechuť překonat a domluvila jsem si focení s Lukášem Puchrikem. Cíl byl jasný - zkusíme najít zajímavý interiér a nafotíme něco u kávy. Nějak se stalo, že místo toho, aby naše první kroky vedly do kavárny, zamířili jsme do prostor nově zrekonstruované tržnice na Zelném trhu, (která má, mimo jiné, naprosto úžasný výhled ze střechy, kde si můžete sednout a vychutnat si Brno z ptačí perspektivy).

Vyškrábali jsme se do druhého patra, které jinak slouží k realizaci trhů, a dali jsme se do práce. Hlavním cílem bylo zhotovit několik fashion portrétů a zároveň využít možnosti, které prostor nabízel.

Jakmile nás to přestalo bavit, (já tomu obvykle říkám vyčerpání všech dobrých nápadů), vydali jsme se do kavárny. Bohužel - ta, kterou jsem měla vytipovanou, už nefunguje. Takže jsme chvilku bloumali městem, než jsem přišla s osvědčenou klasikou. A tak jsme si šli sednout do druhého patra Zemanovy kavárny na Josefské. (Ano, je to ta kavárna, o které si všichni mylně myslí, že ji navštěvují pouze důchodci. Mimo jiné - mají tam výborné zákusky.) Vybrali jsme si stoleček v rohu u okna, abychom nikoho nerušili, a dali jsme se do focení s šálkem kávy.

Tam jsme si s Lukášem hezky popovídali, hlavně tedy o našich zkušenostech s cestováním a jakmile nadešel čas, v přátelském duchu jsme se rozešli.

A jak to nakonec dopadlo?

Foto & úprava: http://www.lukaspuchrik.cz

Foto & úprava: http://www.lukaspuchrik.cz

Foto & úprava: http://www.lukaspuchrik.cz

Foto & úprava: http://www.lukaspuchrik.cz

A nakonec - jak vypadá ona zmiňovaná vyhlídka? 



Tuhle romantiku jsem zachytila při páteční výpravě za kávou a makronky s mojí drahou Morganou.


neděle 18. února 2018

Sladká tečka: Jak jsem pekla Napoleonky

V poslední době se toho událo poměrně hodně, což zapříčinilo moji enormní chuť něco upéct. Totiž - abyste tomu rozuměli, pečení je pro mne činnost, u které si dokonale vyčistím hlavu. Těstu je obvykle jedno, že jste nespolečenští, když přemýšlíte nad náměty článků nebo právě řešíte akutně přecpaný harmonogram. Navíc - tato činnost obvykle udělá radost více lidem, než jen mě. Málokdo pohrdne zákuskem, pro který nemusel udělat vůbec nic, že? :)

Není tomu tak dávno, co mne v televizi upoutala reklama nejmenované firmy na obdobný produkt. Jelikož jsem o Napoleonkách nikdy nic neslyšela, má představivost začala pracovat na plné obrátky a v hlavě mi začaly rezonovat otázky: ,,Z jakého je to těsta?'' a ,,Co je to za náplň?''

V tento moment už beru do ruky telefon a začínám googlit, co že to vlastně je a zda je v mých silách to vyprodukovat i v domácích podmínkách.


Někdy si říkám, že kdyby můj zápal pro pečení viděl děda a praděda, měli by ze mě velkou radost. Oba byli cukráři a troufám si tvrdit, že svou profesi oba milovali*, (soudě podle četných záznamů z cukrářské výroby, které se po nich dochovaly). Můj úplně nejoblíbenější kousek je cukrářská kniha z roku 1931, kterou jsem obdivovala už v době, kdy jsem ještě neuměla pořádně číst. Ještě dnes si do ní občas zaskočím pro inspiraci.

*Stále si pamatuji, jak si ze mě děda dělal legraci, když říkal, že s třešní v rumu se musí zacházet velmi obratně, než se dostane do bonbónu, protože vše musí být hotové dřív, než na ni dopadne kapka čokolády.

Omluvte můj výběr nefotogenického tácu. Bohužel, na žádný jiný se mi dezert nevešel.

Velmi mne překvapilo, jak je tvorba tohoto dezertu jednoduchá. K jeho přípravě vám bude stačit pouze balíček listového těsta, kondenzované mléko, máslo a trocha ořechů. 

Pokud vás zajímá přesný postup:

Listové těsto rozválíte do tvaru obdélníku a rozkrojíte ho na dvě stejné části, které dáte upéct do trouby na 180° asi na 15 minut. (Těsto v každém případě pravidelně kontrolujte, abyste předešli případným nehodám.) Mezi tím vyšleháte celé máslo, (nebo jakýkoliv jiný tuk, který je vhodný pro přípravu krémů), a celou plechovku kondenzovaného mléka do krému. Jakmile placky těsta zchladnou, na první placku nanesete část krému a přiklopíte jej tou druhou, kterou taktéž potřete krémem úplně nahoře. Nakonec posypete posekanými vlašskými ořechy.


Tento dezert měl u nás svoji premiéru a troufám si tvrdit, že byla úspěšná, (soudě dle toho, jak rychle zmizel z lednice). Úplně klidně si dokážu představit, že tyto řezy připravím někomu místo dortu k narozeninám. 

Jediné varování - tyto řezy jsou opravdu velmi sladké, což nemusí vyhovovat úplně všem. Případnou intenzitu lze regulovat menší porcí nebo šálkem černé kávy.

úterý 13. února 2018

Styl: Buď ho máš, nebo...

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat stylu. Stylu, který z nás dělá rozpoznatelnou ikonu v moři ostatních lidí na světě. Proč zrovna styl, ptáte se možná sami sebe. Je to totiž jedna z nejdůležitějších esencí našeho sebevyjádření. 


O tom, co je móda a co styl, už jsem v minulosti něco řekla, (přečíst si to můžete ZDE). Dnes bych se ale chtěla zamyslet nad tím, jak onen pojem ''styl'' vlastně uchopit. 

V první řadě - bez toho, aniž byste provedli generální čistku ve svém šatníku, to asi úplně nepůjde. Ačkoliv to říkám stále dokola, neodpustím si to ani dnes. Ve skříni máme často hromadu věcí, které už neodpovídají našemu vkusu, potřebám a často i velikosti. Všechno, o čem víte, že se vám už nelíbí, nedá se to nosit nebo vám to nepadne, se nemilosrdně zbavte. Onen prostor ve skříni pak zaplníte něčím lepším.

Co je taktéž důležitou definicí stylu je fakt, že styl není móda. To znamená, že styl nelze vybudovat se silným důrazem na to, aby vám neuteklo nic z toho, co se zrovna nosí. (Proto u mě ve skříni není třeba ani jedna parka. A už vůbec ne ta s divně růžovým kožichem.) Z pozice bývalé módní redaktorky si dovolím říci, že móda je tak trochu jako instantní kouzlo. Dokážete s ní vytvořit mnoho hravých outfitů, ale pokud s ní nedokážete správně zacházet, často dokáže slepé následování trendů spíše uškodit. Vyberte si několik kousků, které odpovídají vašim představám o kráse a zbytek klidně ignorujte.

Spíš, než abyste propadali davovému šílenství, zkuste svůj styl vybrousit k dokonalosti tím, že vsadíte na neotřelé a originální oblečení a doplňky. (Můj poslední úlovek je vintage rukávník, který bude super kouskem, když půjdu na ples nebo do divadla.) Osobně miluji experimentování a hledání pokladů na nejrůznějších bazarech a v second handech. (Tak světlo světa spatřila kabelka vykládaná kameny, společenské šaty nebo elegantní pudřenka.) Pokud na to zrovna nejste a dáváte přednost modernějšímu řešení, pak pro vás může být cestou některý ze zahraničních e-shopů, kde najdete spoustu kousků za pár korun. (Ostatně - i Dita von Teese přiznala, že spoustu věcí nakupuje na eBay.)

Díky stylu můžete také ukázat, kdo doopravdy jste - nezáleží vůbec na tom, zda jste fanoušci cvičení, kancelářské módy nebo kreativní bohémové. Pokud se nebudete bát odvázat, můžete i vy vypadat, jako byste právě vypadli ze svého oblíbeného časopisu, filmu nebo jakéhokoliv jiného média, kterému zrovna dáváte přednost. Osobně nejsem nijak striktně ani proti kombinování vzorů, barev a materiálů. Kostky s puntíky nebo dva florální vzory spolu nemusí nutně neladit. V zásadě by ale pro všechny případy mělo platit, že věci by měly být čisté a dobře padnout. 

Na co dalšího byste měli myslet při budování vlastního stylu?

- Na to, jaké jsou vaše zájmy. - Pokud mě extrémně baví sport, asi se nebudu nutit k chození v lodičkách. Když dávám přednost intelektuálním debatám s knihou u kávy, pravděpodobně nebudu sahat po kšiltovce.

- Na to, jak se cítíte a vnímáte. - Pokud se vnímáte jako boss, pak asi nebudete nosit trička s infantilními zvířátky, ale sáhnete spíše po košili. Když se cítíte jako éterická víla, pak vás asi nebudou bavit rifle a dáte přednost tylové sukni. 

- Na to, co chcete světu říct. - Světu můžete svým vzhledem říct poměrně hodně. Milovníci dokonale padnoucích kousků například dávají světu signál, že si potrpí na kvalitní věci a preciznost. Pokud ven půjdu v sukni těsně pod zadek a s výstřihem až k pupíku, také tím světu cosi sděluji, ale pravděpodobně to není nic, o co bych stála.

- Na to, aby měl šatník hlavu a patu. - Aby to všechno fungovalo, je potřeba, aby měl celý šatník nějaký koncept. Proto neuškodí mít po ruce několik neutrálních a nadčasových kousků, které lze libovolně kombinovat mezi sebou, nebo jejich jednoduchost rozbít něčím výraznějším a trendovým.

Tak trochu doufám, že se brzy začnu na ulici potkávat s více kreativními lidmi, kteří se nebojí vyjádřit sami sebe prostřednictvím oblečení. Ačkoliv se ten monolit uniformnosti začíná pomalu rozbíjet, myslím si, že nás čeká ještě hodně dlouhá cesta, než dospějeme k tomu, jak se lidé oblékají v zahraniční.

Ale nevzdávám to. Myslím si, že mnoho lidí má strach z toho, že by na sebe poutali, (z jejich pohledu), příliš mnoho pozornosti. Jakmile se hrany trochu obrousí, budeme na tom mnohem lépe. Důležité je to nevzdávat a jít si za svým. Někdy k tomu potřebujeme jen lehce popostrčit.

Teď ale nechám promluvit divu.



P.S. Neberte se tak vážně. Občas je styl trochu i o tom, být tak trochu herec. A v roli režiséra jste vy.



čtvrtek 8. února 2018

Recenze: Renovality Renohair

Dnešní článek bude dlouho připravovaná recenze olejíčku Renohair od českého výrobce Renovality. Jak už název napovídá, tento olej byl vytvořen speciálně na vlasy tak, aby je dostal do nejlepší možné kondice.


Jelikož jsem se svými vlasy bojovala snad odjakživa*, byla jsem nadšená, když jsem z balíčku vytáhla něco, co by mi mohlo pomoci. Abyste tomu rozuměli - krom toho, že jsem vlasů měla už od mala poměrně hodně, (takže nebylo jednoduché jim dát jakýkoliv tvar na delší dobu, než 5 minut), vždy byly strukturou spíše vlnité. Což už samo o sobě dává vlasům sklon ke krepatění, (kterého jsem si také hojně užila). Přidejte ještě zběsilé množství podrostů a máte výborný koktejl na průšvih.

V období dospívání jsem se rozhodla, že nejlepším možným řešením bude vlasy pravidelně žehlit. Ta cesta se ukázala správná do doby, dokud jsem si vlasy nepoškodila neúměrným působením tepla. No nic, každý prochází nějakým procesem učení.

*Z vyprávění rodinných příslušníků vím, že už jako malá jsem spustila bojový pokřik a zahájila úprk v momentě, kdy moje milá maminka vzala do ruky hřeben v domnění, že mě učeše. Byly mi asi dva roky a česání vlasů byl pro mě nepředstavitelný horor.

Dneska už jsem ale velká holka, takže už to nebývá tak dramatické. :)

Olej jsem na vlasech nechala působit asi půl hodiny až hodinu před každým umytím. Aplikovala jsem ho převážně ke kořínkům vlasů a na konečky, které by jinak měly tendenci se lámat. Následně jsem dala vlasy do gumičky a přehodila přes ně ručník, aby se působením tepla olej do vlasů lépe vstřebal.


Když uplynula doba, po kterou jsem nechala olej na vlasech působit, umyla jsem je obvyklým způsobem. Po vysušení byly vlasy krásně lesklé, hebké a lépe držely svůj tvar.*

*Tenhle trik s aplikací oleje do vlasů jsem naučila i mamku, která si ho dnes nemůže vynachválit. Dokonce jí po něm začaly růst vlasy, což mi celá překvapená hlásila při jednom z našich posledních telefonátů.

Jako velké plus bych zmínila i to, že olej vlasům dodával úžasnou vůni, protože je směsí dýňového, ricinového, sereonového, levandulového, cedrového a rozmarýnového oleje. 

Co se týče podpory růstu vlasů - v této oblasti jsem nezaznamenala žádné výrazné změny, protože mi vlasy rychle rostou i za normálních okolností. Možná bych byla schopna tento rozdíl určit v čase při spotřebování několikátého balení.

Za sebe však mohu tento olej na vlasy jedině doporučit. Je mi na něm sympatické především to, že na rozdíl od tablet k vnitřnímu užití olej působí přesně tam, kde má, takže nemusíte vyhazovat mnoho peněz za něco, u čeho nemůžete účinek jasně posoudit. Krom jiného své vlasy nedopujete žádnou chemií, což značně přispívá i k ošetření a uzdravení pokožky hlavy.

A co vy? Používáte přípravky na podporu růstu vlasů?

úterý 6. února 2018

Být sám sebou.

V poslední době se na internetu vyskytlo dost článků na téma: Být sám sebou. Trochu jsem o tom tématu přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že i já přispěji svou troškou do mlýna.

Obvykle život začínáme jako nespoutané živly, které ze všeho nejraději objevují svět kolem. Jako děti nás pravděpodobně nikdy moc nezajímalo, že holčičky nemají mít odřená kolena, (mým ekvivalentem byl vždy obří strup na nose), že není úplně nejvhodnější válet se v kaluži před obchodem nebo přemýšlet, co řeknou doma tomu, když kolem sebe budeme při jídle plivat brokolici, protože nám prostě, (i přes veškerou snahu okolí), nechutná.

Až postupem času nám rodiče a škola dokáží relativně vštěpit, že je potřeba se chovat slušně a ideálně nevybočovat z řady. Čím víc rosteme, tím více si pamatujeme všechny uštěpačné narážky a výtky, abychom byli takoví, nebo makoví, (ale hlavně ne sami sebou). 
Ačkoliv to s námi společnost myslí dobře, často z toho vzniknou nejrůznější problémy - od nízkého sebevědomí až po deprese, (a nejrůznější komplexy nevyjímaje).

Foto: Petra P.

Mnoho z nás se pak stáhne do své ulity a zatvrdí se v tom, že jakýkoliv náznak individuality se tvrdě trestá. Jiní se zase rozhodnou, že vybudují lepší obrázek sebe sama na sociálních sítích a dalších komunikačních kanálech. Najednou je svět zaplněn superlidmi, kteří žijí svůj dokonalý sen. Nebo se tak alespoň snaží vypadat v očích svého okolí. I v tomto případě se spirála nepřestane otáčet, zvláště v případě, kdy si jedinci uvědomují, že obraz, který budují, nemá s jejich reálným životem společného skoro - no, nic.

Jak z toho ven?

Jedna z nejjednodušších, ale zároveň nejtěžších věcí je být sám sebou. Sám sebou, svému okolí navzdory. 

Pokud se k tomu odhodláte, nejspíš vás přepadne strach a v hlavě vám bude rezonovat spousta otázek: ,,Zvládnu to?''; ,,Bude mne okolí chápat a respektovat to, kým jsem?''

Když si na tyto otázky odpovíte a rozhodnete se do toho skočit po hlavě, nesmírně se vám uleví. A co víc - budete najednou neskutečně autentičtí. A takoví lidé jsou nejen inspirativní, ale často jsou také hodni následování. Ke všemu zjistíte, že mnoho lidí má dost svých vlastních starostí, než aby řešili, zda je váš život stále perfektní, nebo zda pravidelně recyklujete odpad. A pokud náhodou ano, každý má právo na názor, i když se nemusí ztotožňovat s tím mým. Nově vybudované sebevědomí vám dovolí tyto odlišnosti respektovat a nehroutit se pod jejich náporem. Obecně si ale spíše lidi získáte tím, když ukážete, že jste také jenom člověk.

Já se rozhodla být sama sebou před mnoha a mnoha lety a můžu říct, že ať už se za tu dobu stalo cokoliv, nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.

A nakonec - aby neměl někdo pocit, že umím jen hezky mluvit, ale nic na sebe neprásknu:

- Poměrně často chodím ven nenalíčená - Někdy se mi prostě nechce se sebou něco dělat. Zatím se nestalo, že by to někoho vyděsilo. V nejhorším případě to vždy zachrání rtěnka. (Vyzkoušeno)

- Nesportuji - Prostě mě nebaví chodit do fitka nebo na skupinové lekce a pak postovat selfíčka, jak jsem na sobě hrozně makala. Zato ale zvládám několikakilometrové procházky po městě několikrát do týdne. (Chůze je jedním z nejpřirozenějších pohybů pro lidské tělo. Tři kilometry po městě svižným krokem dokáží divy. Krom toho - budete mít super nohy a sexy zadek.) 

- Nejsem optimista - Přiznávám, někdy mám světlou chvilku. Ale jinak bych se označila spíše za člověka racionálního a o světě realisticky smýšlejícího.

P.S. Brokolici nesnáším do dnešního dne.

neděle 4. února 2018

Když jde léto do světa: Focení s Morroven Art

Dnešní článek bude opět jeden z těch fotografických. Budeme totiž mluvit o focení, které probíhalo minulý rok na podzim a které bylo inspirováno představou: Co se stane, když se letní víla někde zapomene a zůstane venku, když tam zrovna být nemá?
Toto focení jsem realizovala s mladou a talentovanou fotografkou Morroven Art, která se specializuje převážně na styl fantasy. 

Jednoho neobvykle krásného a teplého říjnového dne jsme se vydaly do Mariánského údolí, které se nachází hned za městskou částí Brno-Líšeň a které je oblíbené především díky svým romantickým přírodním zákoutím. 
Zde jsme nejprve trochu bloudily - hledaly jsme nějaké menší jezírko s představou, že celé focení bude koncipováno do vodní tématiky. Ani nevíte, jak je frustrující, když vidíte dokonalé jezírko v hlubokém srázu a nemáte se k němu jak dostat. :) Nakonec jsme to vzdaly a zakotvily jsme u jednoho z rybníků, (nebudeme si nic nalhávat, bylo to více bezpečné).

Na břehu jsem se převlékla do šatů, navlékla na sebe perly a Morroven mne jemně nalíčila. Jako první stanoviště jsme si vybraly celkem fotogenicky pokroucený strom nad vodní hladinou. (Ze kterého Morroven tak trochu spadla do vody, když se mi snažila demonstrovat svoji vlastní představu. Naštěstí to odnesly pouze boty. A velmi to pobavilo pána, který v blízkosti chytal ryby.:)) Jako druhé výborně posloužily skály podél cesty. Zbytek focení se naštěstí obešel bez dalších nehod. 



pátek 26. ledna 2018

Jak se natáčelo video pro Renovality?

V dnešním článku se trochu podíváme na zoubek, jak vznikal video spot pro moji oblíbenou značku kosmetiky.

Kdo čte můj blog alespoň trochu pravidelně, určitě ví, že jsem si produkty od české firmy Renovality opravdu zamilovala. Nejen, že jsem s nimi pokaždé velmi spokojená, líbí se mi i přístup k zákazníkům, který tato rodinná firma má. Proto mne potěšilo, když mne oslovili s nabídkou, kterou nešlo odmítnout. 

Ačkoliv jsou kosmetické oleje v poslední době velmi populární, mnoho lidí stále tápe, jak je správně použít tak, aby byl jejich výsledek co možná nejlepší. Proto jsme si řekli, že by nebylo vůbec špatné udělat menší instruktážní video, které uživatelům trochu osvětlí, jak na to.


Největší potíž pravděpodobně byla vysoká vytíženost nás všech. Termín natáčení klapl asi až potřetí. Jako fotograf a kameraman celé akce byl na doporučení vybrán Lukáš z Ty&Já Photography. Ve smluvený den mě vyzvedl před domem a vydali jsme se do Přerova, kde sídlí ústředí firmy.

V Přerově jsme trochu bloudili v úzkých uličkách, ale díky ochotné instruktáži Katky jsme se nakonec všichni šťastně shledali.

Hned na začátku mne zcela ohromil prostor, ve kterém se natáčelo. Ačkoliv se jednalo o opravdu starý dům, (a tím opravdu starým myslím několik set let), interiér byl zařízen moderně a komfortně, aniž by jakýmkoliv způsobem snižoval historičnost celé budovy. (Já osobně jsem si připadala úplně jako někde v luxusním hotelu.)

Lukáš nastavil světla a kameru a mě se mezi tím ujala kosmetička a kadeřnice Samiah, která má na kontě spolupráci třeba s Andreou Verešovou. Když bylo všechno hotovo, převlékla jsem se do županu a šlo se na věc.

Když bylo video natočené, udělali jsme ještě několik fotek nejoblíbenějších olejů a novinek, mezi kterými bylo například hyaluronové sérum nebo kávový olej, (který jsem zatím neotevřela, protože se snažím všemi těmi úžasnými věcmi prokousat postupně :)). 

Tento olej si čas od času přidávám do večerní koupele. Podle toho, jak rychle mizí vím, že ho spolu se mnou likviduje celá rodina. :)

K tomuto oleji jsem se zatím nedostala. Věděli jste, že káva obsahuje výtažky, které vám pomohou v boji proti celulitidě? Buď jak buď, jakmile ho řádně otestuji, dám vědět, zda tomu tak opravdu je. 

A jelikož už určitě netrpělivě čekáte na můj a Lukášův výtvor....



Jistě, video neobsahuje všechny oleje z portfolia, (protože kdyby ano, natáčíme to video asi ještě dnes), ale může vám trochu napovědět, jak s jednotlivými oleji zacházet. 

Doufám, že se vám bude video líbit. Není jediné, které z této spolupráce uvidíte.

Už jste zkoušeli nějaké produkty od této značky? Pokud ano, jak jste s nimi spokojení? A pokud ne - který produkt by vás lákalo zkusit nejvíce?

pondělí 15. ledna 2018

Lesní víla: Zimou inspirované focení

Dnešní článek jsem se rozhodla věnovat jednomu z mých posledních focení. Konkrétně se jedná o poslední focení minulého roku. Není tedy žádným překvapením, že bylo laděno i jako PF.

O tom, že se bude toto focení konat, jsem věděla už někdy od začátku prosince, kdy se mi Morgana svěřila se svým smělým nápadem. Chtěla něco opravdu pohádkového a v hlavě se jí zrodil nápad s šaty, které by byly tvořené čistě z přírodního materiálu. Nápad se mi zalíbil a do naší malé party jsem přibrala kadeřnici Sylvii, která nám pomohla na focení vykouzlit naprosto úžasný účes.

Protože se focení nekonalo v Brně, ráno jsem se se Sylvií potkala v kadeřnickém studiu, kde mi vlasy nádherně vyfoukala a natočila do přirozeně vypadajících vln. Ačkoliv jsem její práci celou dobu bedlivě pozorovala, musím konstatovat, že tohle v domácích podmínkách asi reprodukovat úplně nedokážu. :)


Připadala jsem si jako úplná filmová hvězda. Přísahám.

Se Sylvií jsme se rozloučily a já běžela na autobus, který mne dovezl kousek za Brno, kde na mne Morgana čekala. 

I když si vymyslela hodně ambiciózní nápad, líbí se mi, že ho dokázala přenést do reality, a to i přesto, že to dalo ohromné množství práce. Celé focení probíhalo asi hodinu a nikdo nás, k naší velké spokojenosti, nerušil.
Fotky jsou sice jen dvě, ale myslím, že jistě uznáte, že je mnohem lepší hledět na kvalitu, než kvantitu.

Jak to tedy dopadlo? 



S tímto focením se pojí také pár zajímavostí, na které se mě už několik lidí ptalo:

- Jednalo se opravdu o šaty, nikoliv o strom, před kterým bych stála
- Sukně byla tak těžká a tak precizně naaranžovaná, že jsem v podstatě celé focení stála na jednom místě
- Ani trochu to nepíchalo :)

A na závěr přidávám jednu fotku ze zákulisí. Měly jsme velké štěstí, že v ten den nebyla příliš velká zima, i když nás trochu mrzela absence sněhu. I přesto - když zafoukalo, byla jsem ráda, že po mě Morgana hodila bundu a do ruky mi vložila teplý čaj z termosky. :)


Na zdraví. :)

sobota 6. ledna 2018

Test dermokosmetiky Álma-Linné

S novým rokem přichází recenze kosmetiky, která zatím není mezi lidmi příliš rozšířená. Jedná se o českou kosmetiku Álma-Linné, která vznikla ve spolupráci s dermatology a kosmetickými salony. Krom toho, že přípravky této značky pečují o naši krásu, také se hojně využívají v lázeňských resortech při ošetření nemocné pleti nebo do nejrůznějších léčivých koupelí. 

K této kosmetice jsem se osobně dostala zcela náhodou - dostala jsem ji jako výslužku po natáčení videa pro tuto společnost, které probíhalo na podzim minulého roku.

A protože si myslím, že by to mnoho z vás mohlo zajímat, rozhodla jsem se kosmetiku otestovat a udělat si na ni objektivní názor. Zvolila jsem si Pleťovou vodu pro suchou a normální pleť a Balzám pro krásnou pleť.


Obal

Obaly obou produktů se mi zalíbily na první pohled, a to především díky svému hravému designu. (No řekněte, není na tom balzámu úplná Pippi?)

Pleťová voda nemá pumpičku, ale to vůbec ničemu nevadí. Její proud není nijak divoký, jako tomu někdy bývá právě u produktů s pumpičkou. Obsah vám tedy nelétá po koupelně a je vždy přesně tam, kde má být - na vatovém tamponu.

Co se týče Balzámu pro krásnou pleť, je umístěn v recyklovatelné krabičce. Na spodní straně je kruhový dávkovač, který se po stisku prstem vysune. Stiskem tuby pak regulujete množství krému, které chcete aplikovat. Dávkovač opět zavřete lehkým stiskem pumpičky. 



Účinky pleťové vody

Pleťová voda mi sedla naprosto dokonale. Každý večer se s ní odličuji a musím říct, že lepší odličovací přípravek jsem v minulosti asi neměla. Strčila do kapsy i přípravky na olejové bázi, a to i v oblasti odličování očí. Výrazné plus je, že pokud se vám náhodou dostane do očí, vůbec nepálí. Po odlíčení pleť hezky tonizuje a uklidní, (a to převážně díky výtažkům z chmele a ovsa). Neobsahuje alkohol, takže pleť nevysušuje a hodí se i pro pleť citlivou.

Na úplném začátku jsem měla pocit, že po něm kůže trochu lepí, ale asi po čtyřech dnech používání tento jev zmizel. Co se týče parfemace, je zcela přírodní, takže žádná chemie. Prostě a jednoduše - představte si vůni ovesných vloček a chmelových šišek. :)


Účinky balzámu

Tady je to, bohužel, pro mne trochu jiná písnička. Ale začneme zlehka.

Konzistenci krému bych označila jako zlatý střed mezi lehkým a hutným pleťovým krémem, který se snadno vstřebává. Už po jeho aplikaci si nelze nevšimnout poněkud netradiční vůně tymiánu. Je velmi příjemná, to bezesporu, ale mám ji spojenou spíše s přípravou jídla. Tento bod bych nepovažovala za striktní mínus, protože balzám obsahuje olej z tymiánu, který pomáhá problematické pleti s mastnotou a v boji s ucpanými póry. (Jen si pak můžete chvilku připadat jako kuřátko na pekáči. :))

Na zadní straně obalu se doporučuje jej aplikovat dvakrát denně, a to i pod make-up. Těchto instrukcí jsem se držela, ale zde jsem narazila na problém - po jeho aplikaci jsem začala být poněkud vysušená. Dokonce tak moc, že jsem v těch dnech při líčení zcela ignorovala pudr.

Na druhou stranu, abych byla zcela objektivní, musím dodat, že pokud vás celoživotně trápí mastná pleť, bude vám tento krém sedět úplně perfektně a myslím, že na něj nedáte dopustit. Takže v tomto bodě bych se nenechala vůbec odradit, protože moje pleť je za běžných okolností suchá.

S tímto produktem jsem se tedy rozloučila a poslala ho do rukou někomu, kdo jeho účinky náležitě ocení.


Dostupnost

Co se týče cenové relace, jsou přípravky od této značky velmi dobře dostupné. Co se týče distribuce do obchodů, kde byste se s touto značkou mohli blíže seznámit, je to trochu horší. Na webu výrobce se třeba vůbec nevyskytuje Brno, Praha ani Ostrava. Velkým plusem je tedy e-shop, ve kterém si můžete nerušeně prolistovat všechny kategorie. I tak bych ale do budoucna doporučila popřemýšlet nad rozšířením sítě prodejen.

Závěr

Na této značce se mi líbí, že krom klasických produktů, jakými jsou krémy a tonika, vyrábí přípravky na ekzémy, proti bolesti kloubů nebo přípravky pro podporu hojení proleženin a nejrůznějších zranění. Lze tedy říci, že některý z jejich produktů by si mohl najít místo v domácí lékárničce nebo jako dárek pro starší členy rodiny. Tato kosmetika skutečně řeší váš konkrétní problém, místo toho, aby nežádoucí projevy pouze zakryla. Jak jistě uznáte, v dnešní době je to velmi výjimečné.

Pokud chcete o této značce zjistit víc, pak určitě navštivte jejich e-shop

Zaujala vás tahle značka? Pak mi dejte do komentářů určitě vědět, zda ji hodláte vyzkoušet.